Do čela opozice: Adolf Toman!

Po dlouhé době se opět schůze účastnili všichni zastupitelé. Do malého sálu Obecního domu si na nymburské poměry našlo cestu hodně našich spoluobčanů. Bezpochyby je zajímal další osud nymburské nemocnice. Ovšem ještě než přišel tento bod na řadu, vyslechli si lidé návrhy Jiřího Kuhna na rozšíření programu zasedání a zprávu o činnosti Rady města.

Jiří Kuhn hned na počátku navrhl rozšíření programu o další čtyři body: přehodnocení odložení Obecně závazné vyhlášky o omezení hudební produkce v discoklubu Alcatraz; Městský zpravodaj; předložení programového prohlášení o záměrech koalice ODS a ČSSD, co chtějí v následujících čtyřech letech udělat, protože doposud tento materiál nepředložili, přestože již na ustavující schůzi vyhotovení tohoto materiálu přislíbili; jak je Městský úřad (a místostarostové, kteří mají čerpání dotací na starosti) připraven na čerpaní peněz z Evropských fondů. Přestože se ani jeden z těchto bodů nedostal na program jednání, starosta přislíbil do příště na vše zodpovědět (vyjma Vyhlášky). Tak se máme aspoň na příštím zastupitelstvu na co těšit! A jednu malou poznámku: Připravenost Města na čerpání peněz z fondů EU by neměla být v žádném případě podceněna a bohužel se nám zdá, že na tento úkol vedoucí úředníci MěÚ nestačí. Oba místostarostové by měli zřídit samostatný odbor, který by se této problematice plně věnoval a opozice by měla v tomto vystupovat mnohem přímočařeji.

Po téměř půlhodinovém čtení zprávy o činnosti Rady města následovalo hned několik zajímavých dotazů. Pavel Fojtík se ptal, co město očekává od nových partnerských měst Mianyang z Číny a Újfehórtó z Maďarska. V případě čínského města se jedná spíše o formální partnerství (nepočítáme s tím, že bychom tam jezdili, leda za své) a maďarské město o spolupráci velmi stálo a již to nešlo odmítat, zodpověděl starosta. A na další dotaz Pavla Fojtíka proč se rada neřídila doporučením výběrové komise při prvním výběrovém řízení na nového ředitele ZŠ Komenského, odvětil starosta, že se jednalo o kolektivní rozhodnutí rady a nemůže jej tedy komentovat!

Paní Jarmilu Šmídovou a stejně tak Jiřího Kuhna zaujala zpráva z rady, ve které město zastavilo žádost na čerpání dotace na revitalizaci středověkého opevnění města. Na otázku Šmídové ještě starosta odpovídá sám: dvouměsíční termín podání žádosti byl nesplnitelný. Ovšem po opětovném dotazu pana Kuhna, čím to, že město na to mělo jen dva měsíce, už odpovídá sám Adolf Toman: Peníze z Norských fondů jsem zajišťoval já, lhůta na tyto fondy je ve skutečnosti tříměsíční, město mělo možnost získat velké peníze, dle mého soudu se vyplnění žádost dalo stihnout, jen by úředníci museli chtít! 

Hned poté následovala poměrně pestrá diskuze na téma Nemocnice (podle programu se mělo sice jednat o Návrhu na ukončení platnosti Smlouvy s firmou Aazar, ale spíše se mluvilo o aktuálním stavu). Podle atmosféry v sále však lidé očekávali mnohem konkrétnější řešení nastalých problémů. Vášnivější diskuzi ze zaměstnanci v sále předešli starosta i místostarosta hned na počátku vlastním nápadem, že osobně zajdou do nemocnice a uklidní odborové organizace. Pak jakoby byla řeč odvedena od faktu, že se Nemocnice řítí ke dnu a Jiří Kuhn se spíše ohlížel zpět, Antonín Rufer sděloval, že na radě tlumočí problémy lékařů z polikliniky a starosta Kutík vše završil konstatováním, že má situaci pevně pod kontrolou. Občané se tedy dozvěděli, že starostovi ústně Syawash Amiramini (provozovatel Nemocnice) přislíbil, že nemocnici povede až Město najde nového zájemce a to může být za čtrnáct dní nebo i za měsíc. Taková odpověď už se však nelíbila Aleši Omáčkovi a už vůbec ne Adolfu Tomanovi, jehož vyslovený názor naprosto souzněl s názory občanů v sále a proto i následně sklidil mohutný aplaus. A co vlastně řekl Adolf Toman? Jak to tady všechno poslouchám, mám dojem, že nevíme co s nemocnicí. Nechápal bych firmu, která by šla do takových dluhů. Ztratili jsme půl roku času. Přitom i já, bych si ze všeho nejvíce přál, aby nymburská nemocnice prosperovala.

A co dál? My stále vidíme dvě možná řešení, buď dále hledat solventního partnera nebo se soustředit na nalezení strategického partnera, který by společně s Městem nemocnici spravoval.

Pak už následovala rutinní část schůze, která nikoho nebaví, ale odhlasovat se musí – prodej případně koupě pozemků. Završením schůze bývá volná diskuze na konci. I tentokrát vydrželo do konce jen pár nejvytrvalejších. Marek Velechovský se konečně po třech hodinách dostal ke své otázce, kdy bude dokončena přístavba ZŠ Komenského a vyslechl si odpověď, že do konce roku by to snad mohlo být. Dále Milan Knížek upozornil zastupitele i úředníky Městského úřadu na nedostatky ve městě (neprůjezdné silnice, chybí cedule s názvy ulic, propadlé kanály v mnoha ulicích, chybí sjezdy u přechodů pro vozíčkáře), starosta se vcelku šikovně vyvlékl z odpovědi, konstatováním, že pan Knížek nám tu dělá takového pomocníka Městské policie a požádal jej o písemné vyhotovení všech připomínek. A nakonec, jak už bývá zvykem, vystoupil Vladimír Tázler. Tentokrát už se nespokojil se svým spravedlivým bojem za udržování nočního klidu kolem discoklubu Alcatraz, ale možná poněkud nešťastně začal spatřovat nepřítele v Městském úřadu (kritika úřední desky), v zákoně o obcích (kdo všechno má právo podávat návrhy) či v práci Městské policie. Než se dostal Tázler k samotnému jádru svého vystoupení (výsledkům ankety mezi obyvateli sídliště), starosta jej přerušil, že bohatě překročil vymezený čas pro svůj dotaz. Předtím se mu však ještě dostalo odpovědi od Věry Janišové, že přes všechnu kritiku Alcatrazu není možné prokázat, že nepořádek v ulicích způsobují návštěvníci právě z tohoto klubu.

Schůze skončila někdy kolem půl osmé. A jaký byl výsledný dojem ze schůze zastupitelstva? Bezpochyby jsme byli svědky nejharmoničtější schůze (všichni jsou si vědomi obtížnosti situace kolem nemocnice), na které se do role jediného oponenta pasoval člen rady města Adolf Toman. Ale všechno může být i jinak a už třeba za 14 dní….