Článek
Josef Pajkrt – legendární nymburský fotbalista
28. 12. 2006 00:00Nejtalentovanější fotbalista, který kdy běhal po nymburských trávnících, byl bezpochyby Josef Pajkrt. Jeho jméno se ve 40. letech 20. století vyslovovalo téměř s náboženskou úctou. Aby ne, dát ve 26 ligových zápasech 19 golů, to se jen tak někomu nepodaří.
Josef Pajkrt se narodil 30.5.1923 ve zdejší železniční kolonii. Fotbalové hřiště měl tehdy přímo pod okny. Otec Josefa Pajkrta byl navíc vedoucím žáků Polabanu a nebylo proto divu, že i svého syna začal od 9 let trénovat. V třinácti letech přestoupil do dorostu. Za první družstvo Polabanu dospělých poprvé nastoupil v roce 1939. Od roku 1940, tedy v 17 letech, nastupoval stabilně v základní sestavě. V sezóně už 1940/41 významně pomohl Nymburku dostat se do první ligy. A v dalších prvoligových sezónách v letech 1941/42, 1943/44 a 1945/46 si již bez Pajkrta nymburský útok neuměl nikdo ani představit. Tehdy se stal Josef Pajkrt skutečnou ikonou nymburského klubu. Spojení Pajkrt a Polaban bylo známé všem fotbalovým labužníkům. Klidně to můžeme srovnat se spojením Bican a Slávie nebo Panenka a Bohemians či Chovanec a Sparta.
V roce 1946 následuje přestup do Slávie
V první sezoně vstřelil Pajkrt 6, ve druhé 14 a ve třetí již 19 gólů, což ho vyneslo na páté místo v tabulce střelců. Nemůže nás tedy překvapit, že po sestupu Polabanu z nejvyšší soutěže projevila o Pajkrta zájem samotná Slavie Praha. Na podzim 1946 prodal Polaban Pajkrta do Slavie Praha za 420 000 Kč (jinde 300 000 Kč)! Ještě před přestupem stihl během léta absolvovat vojenskou základní službu a navíc v dresu Armádního tělovýchovného klubu (ATK) dokázal i vyhrát mezinárodní mistrovství spřátelených armád. V následující sezóně 1946/47 získala Slavie titul mistra. Josef Pajkrt přispěl k titulu 10 góly (Bican tehdy dal 43 gólů). Tehdy nakoukl i do reprezentace ČSR. Na podzim roku 1949 se po přeměně Slavie na Dynamo Slavia a rozpuštění vítězného mužstva vrátil zpět do Polabanu a hrál s ním nově utvořenou II. celostátní ligu. Za nástupkyni Polabanu Nymburk, Lokomotivu Nymburk, hrál Pajkrt ještě celá 50. léta, ke konci desetiletí působil i jako hrající trenér. Kariéru aktivního fotbalisty ukončil potom roku 1962 v Sokole Sadská.
Po skončení aktivní hráčské kariéry se stává trenérem
Když to všechno shrneme. Za Nymburk odehrál více jak 1200 zápasů, ve kterých nastřílel 1084 branek. V dalších letech se Josef Pajkrt věnoval trenérské práci. Během trenérské dráhy trenoval Pajkrt mnoho klubů, jmenujme alespoň FC Slovácká Slavia Uherské Hradiště, FK AS Pardubice či FK Mladou Boleslav, které se tímto dnes chlubí na svých internetových stránkách. V letech 1973-78 působil i v Lokomotivě Nymburk. A jen pro zajímavost: vnukem Josefa Pajkrta je i další výborný fotbalista Radek Bejbl, vicemistr Evropy z roku 1996.
Josef Pajkrt zemřel 9.2.1988.
Jak na Pajkrta vzpomíná Bohumil Hrabal?
Kdysi jsem nevynechal jediný zápas Polabanu. Chodívali jsme tam s mým nejlepším přítelem, básníkem Karlem Maryskou. Oba jsme byli jeho fandové, chodili jsme na Polaban, když kopal divizi a když dokonce dvakrát postoupil do ligy. Za časů Pepíčka Pajkrta, o kterém jsme měl napsat knihu. To byla spojka, která uměla kličku na kapesníku zrovna tak, jako Hidegkuti nebo Kopecký. A Polaban bylo mužstvo, které na Stadión doktora Brzoráda přilákalo někdy i deset tisíc lidí. To bylo mužstvo, které mě ještě dneska často budí nad ránem a mně se zdá, že všechno vidím tak, jako tenkrát. I to, jak jsme šli na ligový zápas o tři hodiny dřív, dokonce pan Marysko si nesl stoličku, aby lépe viděl, protože tenkrát na Polabanu ochozy praskaly ve švech.
Můj vztah ke sportu byl vždy sakrální. Znal jsem jenom dvě mužstva: Polaban Nymburk a Slávii Praha. Dres Polabanu byl stejný jako dres Slávie, rozdíl představovala pouze zelená barva. Nikdy se mi nepodařilo, abych hrál fotbal tak, jako Pepíček Pajkrtů ze Polaban Nymburk. A já jsem fotbal hrával k zbláznění rád. Mou nevýhodou však byly trochu křehčí kosti. Nepodařilo se mi z dorostu přejít do prvního mužstva a tohle mě ze všech mých nepodařeností nejvíc mrzí.
Autor: Pavel Fojtík






