Krása polabských hřibů

Přírodovědec Jiří Rejsek bude v nymburském muzeu 3. listopadu od 17. hodin hovořit o houbách, které rostou v polabských lesích. "Na Nymbursku jsem nalezl všechny tři chráněné druhy, tedy hřib královský, moravský i Fechtnerův a dalších 17 ohrožených druhů!" říká Jiří Rejsek. Všichni jste zváni, vstupné dobrovolné.

Houby Vás uchvátili už v dětství, nebo jste se k nim dostal až časem, například během studií?

Od dětství mě zajímala příroda a nakonec jsem si vybral entomologii, brouky. Pokud jde o houby, ty mě bavily, jako skoro každého, odmala. Ale jak je to složitá skupina organismů jsem poznal až  při studiu na přírodovědecké fakultě.  Později pak při přípravě vyhlašování chráněného území Čtvrtě jsem spolupracoval s tehdejším nymburským mykologem  panem Šebkem. Ten zde našel mnoho vzácných a ohrožených druhů hub a o vyhlášení tohoto chráněného území usiloval mnoho let. Nakonec jsme byli úspěšní a národní  přírodní rezervace Čtvrtě již dvacet let funguje.   

Tedy v Polabí rostou i vzácné houby?

Polabí je v rámci České republiky po přírodovědné stránce výjimečnou oblastí. Vyskytuje se zde řada vzácných druhů živočichů a rostlin. To samé platí i o houbách. Pokud budeme mluvit pouze o hřibech, tak jsme zde nalezli všechny tři chráněné druhy, tedy hřib královský, moravský i Fechtnerův a dalších 17 ohrožených druhů!

Jste vy sám vášnivým houbařem? Chodíte do lesa na houby?

Houbařem jsem normálním, spíše se snažím právě o ochranu ohrožených druhů. Před několika lety jsem se seznámil s Ing. Jandou, který je u nás jedním z nejlepších specialistů na hřiby. Teprve s ním jsem si uvědomil, jak je to početná a zajímavá čeleď. Společně výskyt hřibovitých v Polabí mapujeme a zatím můžeme konstatovat, že zde roste většina českých druhů z celkového počtu devadesáti.

Netušil jsem, že jich u nás roste takové množství.

To je normální. Mám zkušenost, že běžný houbař druhy vůbec nerozeznává, ti lepší poznají tak kolem pěti, osmi druhů hřibovitých. Přesto houbaři často sbírají všechno – hřib jako hřib. Pak je ochrana vzácných druhů velmi těžká. A to nemluvím o otravách jedovatými druhy. I letos jsme zaznamenali několik otrav.

My, houbaři, v podstatě sbíráme jen část houby - plodnici, která je určena pouze k rozmnožování hub. Když tedy houbu uřízneme těsné nad zemí, přírodu nepoškozujeme? Nebo tím, že jí neumožníme rozmnožit se, ohrožujeme její budoucnost?

Vlastně jste si trochu odpověděl sám. Je logické, že sebráním plodnice snižujeme možnost rozmnožování. Pokud se jedná o běžné druhy, tam přiměřený sběr nevadí. Horší je to u druhů vzácných. U nich sběrem skutečně ohrožujeme jejich budoucnost. Proto jsou některé z nich, jak jsem již uvedl, chráněné a za jejich sběr nám hrozí několikatisícová pokuta. Sběrem jedovatých hub zase ohrožujeme budoucnost svoji. Takže v zásadě by mělo platit (ale bohužel často neplatí), že sbíráme jen druhy, které dobře známe.

A na závěr, na co se mohou lidé 3. listopadu těšit?

Abychom pomohli zaplnit houbařské mezery, připravili jsme ve Vlastivědném muzeu promítání fotografií polabských hřibů. Při něm budou návštěvníci seznámeni s naprostou většinou v Polabí rostoucích druhů hřibovitých. Předpokládám, že budou překvapeni nejen jejich množstvím, ale i jejich krásou.

Děkuji za rozhovor

Pavel Fojtík

Popisky pod fotky

Jiří Rejsek dokumentuje letošní nečekaný nález hřibu královského na Dymokursku. Foto Zd. Frejvald.

Hřib Le Galové patří k našim nejkrásnějším, ale jedovatým. Foto J. Rejsek.