Letní koupaliště (akvapark) - vývoj situace

Mezi nymburské evergreeny již několik desetiletí patří i letní koupaliště. Neuběhne jediný rok, aniž by se nymburští politici nepochlubili v novinách, že na tento požadavek Nymburáků nezapoměli. Bohužel v tomto by měli politici za sebe nechat mluvit činy, nikoliv jen planá slova. A občané by si měli už jejich prohlášení pamatovat. Stále totiž platí, že se Nymburáci i nadále nemají, kde ve městě koupat.

HISTORIE

V dobách minulých, bylo Labe přirozenou součástí životního prostředí obyvatel žijících na jeho březích. Ke koupání tehdy bylo možné využít jakoukoliv řeku, rybník či jezero. V Nymburce a okolí se od nepaměti až do 60. let 20. století běžně koupalo v Labi i jeho slepých ramenech a v okolních vodních tocích (Mrlina, Výrovka, Staré Labe). Radovánky na přírodních řekách, „šlajsnách“ a jezech dopřávaly zdarma všem stejné pocity jako tobogány, kaskády, či divoké řeky dnešních AKVAPARKŮ. V Nymburce byly ve 20. letech minulého století (viz foto) postaveny na svou dobu špičkově koncipované areály pro očistu ducha i těla: Městská plovárna a areál Letní sokolovny s cvičištěm a plovárnou na Remanenci.

ČASY TOTALITY

Totalitní režim dlouho nepovažoval ochranu životního prostředí za důležitou a soustředil se na průmysl. Díky průmyslu ( Pardubice, Kolín, Chvaletice ) v průběhu 60. – 80. let 20. století život nejen v Labi ale i na slepém ramenu na Remanenci zcela zanikl. V té době zanikla i Městská plovárna a skončilo koupání na Rémě. Od 70. let minulého století poskytují příležitosti ke koupání zejména okolní písečná jezera ( Poděbrady, Sadská, Ostrá …). 

BAZÉN U UČILIŠTĚ - COPU

V areálu škol Komenského byl v 80. letech 20. století vybudován venkovní bazén jako příslušenství učiliště, včetně technologie úpraven vody. Původní přírodní prostředí však bylo stavbou internátu, haly BIOS a Základní školy znehodnoceno. Nabídky a studie občanských aktivistů na využití a rehabilitaci původního oválu a travnatých ploch zůstaly bez odezvy. Dnes nemá nikdo zájem o zprovoznění bazénu nebo úpravu okolních ploch. 

PO SAMETOVÉ REVOLUCI

Neutěšenou situaci se urbanisté Nymburka snažili řešit již před rokem 1989, kdy pro stavbu Městského koupaliště vybrali prostor mezi Zimním stadionem a drahou Nymburk – Poříčany. Ekologičtí aktivisté, prohlásili pozemek u trati za nevhodný a projekt s tradičním 50 m venkovním bazénem za zastaralý a vývojově překonaný a doporučili vybudovat moderní Aquapark. Objevily se výhrady ke stísněnému pozemku i k ekologickým problémům v případě úniku čpavku ze strany pracovníků Zimního stadiónu. Nymburk jako okresní město letní koupaliště potřebuje. Zejména pro nejmenší děti, starší a imobilní osoby, mladé rodiny bez aut nebo vytížené podnikatele s minimem volného času. Pro větší děti a střední generaci není problém udělat si cyklistickou projížďku podél Labe a využít písečná jezera. Radikální obrat v ochraně životního prostředí nastal po roce 1989. Labe se postupně čistí, vrací se do něj život. 14. července 2002 proběhl mezinárodní koupací den na Labi. Podél celého toku až do Německa se obnovují staré plovárny. Kanoisté z Vesláku a řada dalších spoluobčanů se běžně koupou v Labi. S těmito aspekty je třeba počítat při plánování jistě nemalé investice.

Soutěž 

V roce 2004 se město Nymburk rozhodlo vypsat soutěž. Autorům neponechalo volnost vybrat neideálnější místo k výstavbě Akvaparku (např. v Drahelicích, u základní školy na Sídlišti, na Rémě, bývalé Městské plovárně nebo na Vesláku), ale striktně určilo prostor mezi Zimním stadiónem a železničním mostem. Z hlediska vývoje názoru na dané téma je vypsání soutěže jednoznačně pozitivním momentem a její výsledky mohou prospět městu. Jednoznačně pozitivní byly vstupní podmínky z hlediska možného využití odpadního tepla Zimního stadionu s celoročním provozem. Po zkušenostech odjinud lze zcela minimalizovat náklady na ohřev teplé vody,  které se bude vypouštět cca 50 m 3 denně. Odpadní teplo může být znovu použito s pomocí rekuperace. Dalším kvalitativním stupněm jsou tepelná čerpadla, která při ochlazení vody z 20º C na 6 º C mohou uspořit 2/3 energie na klasický ohřev.
Při kombinaci obou způsobů lze takto náklady na ohřev bazénové vody snížit o 70 - 80 %. Příznivým faktorem bylo též vybudování šířkově komfortní osvětlené „promenády“ od přítoku valů k železničnímu mostu a dál. Najdou se však také zápory. Hlavním nedostatkem je stísněný pozemek a možná i hlučnost. Ta se dá řešit bariérovou stěnou, zelení apod. Značné nedostatky má areál v koncepci dopravy, která je nešťastná od samého začátku. Plochy na doprovodnou zeleň a travnaté plochy k opalování, nebo odpočinku ve stínu jsou limitovány nebo se kříží s nároky na sportoviště, dětské herní prvky, minigolf apod. Tím je ohrožen i prostorový komfort návštěvníků, přitažlivost místa  a z hlediska limitované kapacity i návratnost investic.

Současnost

I pět let po vypsání soutěže se nic podstatného nezměnilo. Stále panují nejasnosti, zda nepřehodnotit požadavek na 50 m venkovní bazén. Z hlediska dostupnosti Labe by měl být závazný jeden 25 metrový bazén vnitřní. Problémy mohou nastat v oblasti ekologické, dopravní i zejména finanční. Navíc se předpokládá, že dosavadní trend čistění Labské vody povede k návratu života nejen v říši vodních živočichů, ale lidí kolem řeky.  

Zpravoval: PhDr. Pavel Fojtík (převzato ze soutěžního návrhu na KOUPALIŠTĚ a PRAVÝ BŘEH LABE, autor: ing. arch. Jan Ritter a kolektiv)