Lidé věřili, že Evropská unie je ráj na zemi

20. 04. 2009 19:52

Hynka Fajmona, bývalého starostou Lysé nad Labem, bývalého poslance Parlamentu České republiky a současného poslance Evropského parlamentu za ODS, není třeba čtenářům zvláště představovat. V tomto rozhovoru se ohlíží za pěti roky v Evropském parlamentu. A zároveň upozorňuje na jevy, které fungování budoucí Evropy ohrožují a s nimiž bychom se měli vypořádat již nyní.

Pět let v Evropském parlamentu uplynulo jako voda. Co Vám přinesly a co Vám naopak odnesly?

Pět let v Evropském parlamentu přineslo mimořádnou příležitost účastnit se rozhodování EU rozšířené z 15 až na dnešních 27 států. Mohl jsem se osobně potkat s nejdůležitějšími světovými státníky od Sarkozyho přes Bushe až po indického nebo jihoafrického prezidenta. Člověk tak získá přehled o tom, co se děje v Evropě a v ostatních částech světa.

Jezdil jsem hodně také po České republice. Navštívil jsem padesát okresů, takže jsem mnohem více, než dosud, poznal i Českou republiku. Hodně cestování je to, co práce europoslance obnáší. Je to výhoda, ale zároveň i hlavní nevýhoda a obtíž. Je to vlastně život stále na cestách, se stále sbaleným kufrem.
 
Dokážete se smířit se současnou mírou byrokracie, která v evropských strukturách panuje? Vidíte v těchto různých opatřeních nějaký smysl? Co si myslíte o takzvané "expertní demokracii"? Můžete ji stručně popsat?

Míra byrokratizace je velmi vysoká a stále roste. Je to způsobeno stále rostoucím objemem evropské legislativy. Máme například regulaci na vnější zpětná zrcátka u kolových lesních traktorů a spoustu podobných věcí. Nelíbí se mi to. Hlasuji proti těmto věcem, ale většina to nakonec vždy nějak odhlasuje. Je to důsledek francouzského a německého myšlení, které jsou v EU klíčové. Toto myšlení vychází z přesvědčení, že všechno lidské konání musí být nějakým způsobem popsáno a regulováno a že na to musí dohlížet "experti". To je základ „expertní demokracie“, na kterou se ptáte. Rozhodování se zde přesouvá od voliče smerem k nevoleným „expertům“.  Bez jejich souhlasu a razítka již dnes nemůžete uskutečnit téměř žádný záměr.

S touto otázkou souvisí i otázka jiná - jakou má vůbec evropský poslanec šanci prosadit zájmy svých voličů?

Velmi omezenou. Evropský parlament není klasický parlament, kde poslanci mohou navrhovat zákony. Europoslanec a ani Evropský parlament tuto pravomoc nemá. Posuzuje pouze to, co mu předloží Komise a Rada. Jeho role je tedy spíše obranná v tom smyslu, že by měl dbát na to, aby nesmyslné návrhy Komise neprošly. To se třeba u regulace trhu s vínem nebo u některých jiných věcí podařilo.

Jako europoslanec nejste pochopitelně zvolený pouze za Nymburk nebo Nymbursko, ale přesto se Vás chci zeptat, co se Vám ve prospěch regionu, kde bydlíte, podařilo prosadit?

Za svůj vůbec největší počin pro rozvoj regionu považuji to, že se pohnulo s majetkem státu v Milovicích. Ještě jako národní poslanec jsem prosazoval to, aby se organizace PRIVUM spravující obrovský majetek státu v Milovicích rozpustila a aby se zbývající majetek převedl na obce a kraj. Tato myšlenka se nakonec prosadila. Město Milovice a okolní obce tak získaly poměrně rozsáhlý soubor nemovitého majetku se kterým začaly hospodařit. Minulý rok se na to podařilo navázat a převést ve prospěch Milovic taky část vojenských lesů. Milovice, které neměly téměř žádný majetek a tedy taky skoro žádné peníze, se tak dostaly do ekonomicky výhodnější pozice a na jejich rychlém rozvoji je to již nyní vidět. Jedná se v českém měřítku o unikátní záležitost vzniku úplně nového  českého města. Již nyní mají Milovice přes 10 000 hlavně mladých obyvatel. Mám radost, že jsem tomuto procesu mohl pomoci.

Evropskou unii a systém jejího fungování není někdy zrovna jednoduché pochopit. Možná tato otázka je důvodem určité nechutě až nezájmu české veřejnosti o dění v evropských institucích. Je zajímavé, že se média více věnují dění v českém parlamentu, ovšem jaksi nám nedochází, že český parlament musí chtě nechtě přijmout všechny zákony schválené v Evropském parlamentu, pokud neodporují ústavě. Není zrovna toto až křiklavým příkladem tradičního českého chození s křížkem po funuse?

Naši novináři ještě úplně přesně neví, jak legislativní proces v EU funguje. Jako europoslanec ale vidím, že to, co nyní diskutuje český parlament bylo v Evropském parlamentu probíráno zhruba před dvěma třemi roky. Pro nás, jako zemi, která směr unijní politiky příliš neovlivní, je klíčové vědět, co se v EU děje. V tomto směru ale zatím česká média podle mého soudu selhávají.

Jsem přesvědčený, že názory českých europoslanců se liší nejen podle klubů, ale i v rámci jednotlivých klubů. Jak vy nahlížíte na míru eurooptimismu, euroskepse či europesimismu do budoucna?

Něco jiného jsou politické proklamace a něco jiného je realita. Celých pět let pozoruji jak u veřejnosti, tak také u politiků posun směrem k eurorealistickým postojům. Je to naprosto zřetelné u všech subjektů. Dnes už ani ČSSD nehoruje pro okamžité přijetí eura. Lidé, kteří věřili, že EU je „ráj na zemi“ zjistili, že to tak není a že stejně všechno nakonec záleží hlavně na nás samotných. Já jsem byl eurorealista vždy a tento vývoj mne těší.

Je možný nějaký zdravý vývoj Evropské unie do budoucna?

„Zdravý vývoj“ je složité uchopit. Nehovořil bych přitom tolik o EU, ale o evropské společnosti nebo chcete-li o evropských společnostech. A zde toho mnoho „nezdravého“ skutečně je. Já za jeden z klíčových problémů považuji vymírání Evropy, což se EU týká jako jediného světadílu světa. Hrozivá je rovněž míra rozpadu tradiční rodiny v Evropě a míra rozvodovosti. Čekají nás rovněž tvrdé dopady rychlého stárnutí evropské populace. S těmito věcmi se bude muset začít rychle něco konkrétního dělat.

Závěrem si dovolím osobní otázku. Chcete komentovat skutečnost, že jste měl být podle výsledků primárních voleb v ODS na třetím místě kandidátky, ale nyní jste až na místě osmém? Přinejmenším zvláštní... Není zrovna právě toto jedním z důvodů odklonu části voličů ODS od této politické strany? Když nedokáže nejen přijmout názory svých voličů, ale i svých členů?

Vnitrostranické primárky jsou věc, která veřejnost příliš nezajímá. Pro nás členy politických stran je to ale důležitý proces. V případě sestavování kandidátky ODS do Evropského parlamentu se podle mého soudu nehrálo úplně fér. Věc se řeší u Smírčího výboru ODS.

Za rozhovor děkuje Michal Plavec