Markéta Literová: Mám hodně jinou představu o komunální politice, než kterou provádí radnice dnes

03. 10. 2010 12:20

Do voleb zbývá necelých 14 dní. A proto je čas představit si dvojku na kandidátce Volby pro Nymburk Mgr. Markétu Literovou. Výčet jejich aktivit v Nymburce je úctyhodný, počínaje Mateřským centrem, Bambiriádou a komunálním plánováním sociálních služeb konče.

Markéto, přestože nejsi původem Nymburačka, Nymburk ti za ta léta přirostl k srdci. Bylo tomu tak od počátku, nebo jsi chvilku hledala cestu k městu na Labi?

Můj první pohled na Nymburk byl rovnou z ptačí perspektivy. Přijela jsem do Nymburka za svým tehdy ještě budoucím manželem na akci, která se konala na letišti. Přivítáním bylo pozvání, zda se nechci proletět motorovým rogalem. Ani chvilku jsem neváhala. Bylo to naprosto úžasné seznámení s mým novým působištěm. Z výšky vypadá Nymburk nádherně, to nějak přestane vadit ta rovina. Jinak, já hlavně vnímám krásu města skrze lidi. Mám tu mnoho dobrých přátel, proto je Nymburk skvělé město. To, co tu dobré není, se dá změnit.

Pokud vím, vyrůstala jsi v Říčanech a poté žila v Praze, určitě nejsi jediná, která se do Nymburka přivdala, bylo to těžké opustit Prahu a žít v menším městě?

Ani v nejmenším. Praha je krásná, ale bydlení a cestování je tam o tolik náročnější, že mi to rozhodně nechybí. Po Říčanech se mi někdy trochu zasteskne, je tam o trochu víc kopců a navíc je to místo mého dětství. Místo, kde jsem lezla po stromech, cvrnkala kuličky, učila se hrát tenis, basketbal, chodila do MŠ, ZŠ i na Gymnázium, prožila tam prvních 23 let mého života.

Po narození dětí jsi brzy shledala, že v Nymburce není vůbec žádné veřejné místo, kde by se mohli čerstvé maminky a tatínkové setkávat. Jak dlouho v tobě klíčil nápad založit Mateřské centrum Svítání?

Rozhodla jsem se o prázdninách v roce 2000, takže do otevření MC to bylo přesně 9 měsíců. Regulérní těhotenství, nemyslíš V tu dobu jsem měla dvě malé děti (2 a 4 roky), dnes vlastně nechápu, jak jsem to mohla všechno zvládat.

Letos 19. dubna uplynulo už 9 let od jeho vybudování, mezitím se stihlo přestěhovat i změnit předsedkyni, zavzpomínáš ještě nebo hledíš dále do budoucna, co ještě v Nymburce chybí a co by bylo dobré vybudovat?

Pracovala jsem v MC intenzivně téměř 8 let. Je to tak trošku moje čtvrté dítě, takže mi rozhodně není jedno jeho další osud, ale snažím se ho sledovat z dálky a s odstupem. Mám radost, že vzkvétá, vyvíjí se, mění a žije svým životem. Teď mám vizi budování dalších věcí v Nymburce, zejména v sociální oblasti.

Vše kolem vzniku Mateřského centra tě bezpochyby donutilo ještě více proniknout do systému fungování neziskových organizací, možností čerpání dotací ze státních či evropských fondů. V podstatě si se stala projektovou manažerkou a fundraiserem nejen nymburského mateřského centra. Kolika dalším MC jsi pomohla na svět?

Pomáhala jsem holkám z Milovic, Peček, Kostomlat, Městce Králové,…. Všude to ale byla hlavně práce těch zakladatelek. Já jsem se zase při zakládání nymburského MC mohla poradit v Poděbradech u Lucie Slaukové, překvapilo mě tehdy, že jsem podle ní prý byla už třetí, kdo se o založení MC v Nymburce pokoušel. Jsem moc ráda, že to nakonec vyšlo.

V roce 2006 jsi vyslyšela nabídku kandidovat v komunálních volbách za nezávislý subjekt. Co ti tato zkušenost dala?

Moc mě potěšilo, kolik jsem dostala preferenčních hlasů. Povzbudilo mě, že mi lidé důvěřují. Zjistila jsem, kolik je v Nymburce lidí ochotných současný stav změnit. Bohužel, také jsem zjistila některé méně příjemné taje komunálních voleb. Například, pokud jste kandidát „velké“ strany, dostanete se do zastupitelstva potažmo do rady i bez preferenčních hlasů, zadarmo svou pozicí na kandidátce.

Přestože jsi nepronikla do městského zastupitelstva, společně s Mgr. Ivanem Semeckým jsi neztrácela ze zřetele učinit z Nymburka město přívětivé pro všechny sociálně či zdravotně hendikepované, mladé či staré občany. Díky sociální komisi rady města, ve které jste spolu aktivně zapojeni, mohlo být zahájeno komunitní plánování sociálních služeb. To je úspěch, nemyslíš?

To bezesporu. Mám radost z Katalogu sociálních a návazných služeb, těším se na další konkrétní výstupy z plánu a na jeho napojení na vznikající strategický plán rozvoje města.

Mezitím jsi opustila pozici předsedkyně MC Svítání, uvažovala jsi o místě koordinátorky Komunitního plánování, poté jsi rok vyučovala biologii na gymnáziu v Poděbradech, co děláš nyní?

Učení mě moc bavilo, byť to bylo náročné na přípravu po tak dlouhé pauze.
Mám syna s Aspergerovým syndromem. Je to úžasná osobnost, takový milý medvídek s velmi originálním pohledem na svět kolem sebe. Vloni nastupoval do první třídy, netušila jsem, jak to bude zvládat, a tak jsem si dala pauzu od zaměstnání, abych se mu mohla plně věnovat. Díky úžasnému přístupu jeho paní učitelky a asistentky, mohla jsem v průběhu roku nakonec začít pracovat opět jako projektová vedoucí a fundraiser, tentokrát pro Vyšší Hrádek, p.s.s. Zjednodušeně řečeno – pomáhám shánět peníze na přesun lidí s mentálním postižením z ústavu do chráněných domácností. V průběhu roku jsem pracovala na několika dalších projektech – zajištění hlídání dětí při kurzech pro maminky, jako vedoucí nedělní školy, organizátorka táborů a víkendů pro děti a mládež, pomoc s psaním projektů dalším neziskovkám a obcím, nějaký čas mi zabere i práce pro sociální komisi a komunitní plánování sociálních služeb.

Letos ses opět rozhodla kandidovat za Volbu pro Nymburk. Bezpochyby nejsi jediná, kdo je dlouhodobě nespokojen se stavem věcí veřejných v Nymburce. Z našich rozhovorů vím, že jsi dlouho váhala. Co nakonec bylo rozhodujícím impulsem opět vstoupit na kolbiště komunální politiky?

Nějakou dobu mi přišlo úplně nesmyslné se do toho míchat. Sledovala jsem marný boj opozice o změnu některých klíčových věcí na radnici, pohrdání výsledkem voleb ze strany vládnoucí koalice vůči konkrétním kandidátům, rozdělení funkcí bez ohledu na prospěch pro město, fyzicky chybějící vedení na radnici, chabou aktivitu v žádání evropských peněz, zjevnou závislost na názoru pana starosty, formálnost informování v městském zpravodaji, téměř nulovou odezvu rady města na iniciativy sociální komise, bylo toho na mě moc. Trochu mě to otrávilo a odradilo.
Mám hodně jinou představu o komunální politice, ve které má místo úcta ke všem občanům, vděčnost za snahu pomoci dobrým věcem, týmová spolupráce, skutečná otevřenost radnice, podpora občanských iniciativ. Když jsem si ale uvědomila, jak to stále řeším a nedokážu se s tím současným stavem smířit, rozhodla jsem se, že se znovu pokusím pro změnu na radnici něco udělat.

Poslední osobní otázka. Co jsi dělala, co jsi četla a o čem jsi přemýšlela o prázdninách?

Prázdniny jsou príma, jen moc rychle letí. Strávila jsem nějaký čas s manželem na Karlovarsku cyklistikou, s širší rodinou pod Novohradskými horami, pořádala jsem tábor s Malým princem pro děti kousek od Jičína, trochu jsem pracovala, trochu odpočívala. Nadchla mě kniha o výchově „Do pátku bude vaše dítě jiné“. Je až zábavné sledovat, jak některé principy z té knížky rychle fungují. Vřele doporučuji všem rodičům, kteří chtějí ze svých dětí vychovat zodpovědné, nerozmazlené, samostatné, vděčné a neobtížné jedince.
O čem jsem přemýšlela? Tak třeba o tom, jak ozdravné je být vděčný a radovat se. Teď to zrovna trénuji.

Děkuji za rozhovor

Pavel Fojtík