Nymburští dobrovolní hasiči pomáhali v severních Čechách

Starosta SDH Nymburk Zdeněk Vocásek pro online chat Nymburského deníku přiblížil vlastní průběh zásahu a pomoci nymburských dobrovolných hasičů v Chrastavě a Raspenavě. Nymburská jednotka v první řadě vyklízela vybavení domů, čerpala vodu z objektů včetně sklepů a studní. Dále pak odklízela nánosy dřeva a dalších věcí, které mnohdy přinesla voda ze zahrad a pozemků.

Hasič, radní a podnikatel 

Na úvod vysvětlil Zdeněk Vocásek, jenž se k požární ochraně dostal v roce 2000, v témže oboru podniká od roku 2002 a v roce 2004 byl zvolen starostou SDH Nymburk, proč vlastně přijal nabídku na online chat: „Zvažoval jsem přijetí pozvání do on-line rozhovoru zde právě vzhledem k možné spojitosti mé osoby s komunální politikou, ale rozhodl jsem se pro přijetí, jelikož se domnívám, že je třeba přiblížit lidské osudy na místě povodní, kde je stále spousta domácností, které potřebují ať materiální tak finanční pomoc a toto je také jedna z možností jak jim prostřednictvím čtenářů Nymburského deníku pomoci. Dnes jsem tu především pro zodpovězení otázek na téma povodně.“

A poté již vyprávěl, jak se nymburští hasiči dostali do Severních Čech: „Jednotky byly vysílány v rámci poplachového plánu Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje na základě požadavku Krajského operačního střediska Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje takový je daný postup. Na povodních naše jednotka SDH Nymburk zasahovala 7 dní.“

I po týdnu od přívalové vody jsme zachránili vepříka

Pochopitelně se během sedmí dní hasiči setkali se spoustou pohnutých osudů a životních příběhů Např. některé domy byly před nedávnem zkolaudované zatížené hypotékami a tyto domy sloužily jak pro bydlení, tak pro podnikání např. ordinace zubního lékaře, autoservis, kde tyto rodiny začínají od nuly. Spousta lidí tedy přišla vlivem povodně jak o zázemí, tak o práci. Zdeněk Vocásek dále pokračuje: „Reakce jsou vždy takové, že člověk si promítá kolik let a úsilí věnoval budování svého zázemí a teď po návratu kdy povodňová vlna opadne, je vše během chvíle pryč. Jsou lidé ať mladí či staří, kteří Vám vypráví o svých věcech, když se nakládají a odvážejí se pryč, protože člověk k těmto věcem měl vztah. Jsou i lidé, kteří nemají již své rodiny a jsou plně odkázáni na pomoc druhých a zde je vždy důležité, aby jim byl vždy někdo na blízku. Každý den, kdy se lidé vrací opětovně na místo je těžký. Nejhorší jsou večery, kdy práce na obnově majetku opadne a člověk přemýšlí, co bude dál a dostává se do depresivních stavů a pocitů úzkosti. Jsem v kontaktu s dvěma rodinami z místa zasaženými povodněmi, a ač to jsou silní lidé, člověk bohužel není stroj.“

Hasič Zdeněk Vocásek odkryl i to, o čem jste mluvil v zatopených oblastech s konkrétními lidmi. „Komunikace s lidmi je hodně důležitá vzhledem k tomu, že stále se ohlíží zpět a co s nimi bude, až všechny složky odjedou. V takovýchto okamžicích je třeba lidem říci, kde si mohou zajistit základní potřeby např. umýt se, najíst, požadavky na čisticí prostředky, vysoušeče, lopaty, košťata, lékaře, psychologa. Dále jak s omítkami s pitnou vodou elektřinou studní atd. Témat je mnoho. Předposlední den našeho působení v Raspenavě nám bylo od štábu přiděleno odstranění padlých stromů v blízkosti řeky, kde majitel pozemku a zatopeného domu nám říkal, že choval hospodářská zvířata, ale také mu je odnesla voda. Ukázal smutným pohledem, že v těchto místech stál chlívek pro tři vepře. Po dokončení naší práce a balení materiálu se kolega Janouch šel podívat do míst, kde se pán zmínil o prasatech a pod nánosem bahna a velké hromady dřeva, které přinesla voda, našel jednoho živého vepře přesně po týdnu od přívalové vlny. Okamžitě bylo odklizeno dřevo a vepř se vrávoravým krokem odebral k přinesenému korytu. Dojetí majitele a jeho ženy bylo nepopsatelné, ač jejich dům zahrada a automobil byl povodní zcela zničen a to jsou ty chvíle, kdy i takováto pomoc dodá lidem sílu k další práci. Proto komunikace jak uvádíte je hrozně důležitá!“

Jak pomoci? 

Některé účastníky zajímalo také, jak mohou konkrétně pomoci postiženým občanům. Starosta SDH Nymburk jim samozřejmě poradil: „Obce zasažené povodněmi mají své povodňová konta Chrastava číslo účtu 4200246548/6800, var. symbol 82010 a Raspenava číslo účtu 199360811/0600. Nebo na stránkách zřizovatele naší jednotky města Nymburk www.meu-nbk.cz jsou kontakty na město Chrastava a aktuální požadavky, včetně seznamů rodin s kontakty, které potřebují materiální pomoc. Zcela určitě zástupci Vašeho obecního úřadu Vám taktéž poskytnou kontakty na místa, kde je možno přispět ať materiálně tak finančně.“

Při sledování záběrů z televize se možná v koutku mysli vkrádá myšlenka, co kdyby povodně zmohly i náš kraj? Hrozí podle vás v Nymburce povodně? A přijedou nám hasiči odjinud pomoci, tak jako my pomáháme jim? „Chuť pomoci především dobrovolných jednotek a jejich nasazení je veliké. Mnohdy si vezmou členové jednotek v zaměstnaní i dovolenou, aby mohli jet pomáhat potřebným. V Nymburce hrozí lokální povodeň především na jaře v době tání sněhu na horách, kde je vždy Labe pravidelně zvednuté a rozlití hrozí na Tyršáku a části Zálabí. Labe je ve svém horním toku ještě dosti regulovatelné. Horší je to od Mělníka dále. V současné době se intenzivně pracuje na projektu v rámci protipovodňového opatření vzhledem k uvedeným lokalitám města Nymburk a taktéž Poděbradech resp. Polabci,“ odpověděl Zdeněk Vocásek.

Jsem silné povahy, ale i mně nervy pochodovaly 

A na závěr Zdeněk Vocásek nabídl čtenářům i svůj nejsilnější zážitek: „Nejsilnější zážitek byl s poplašnou zprávou a to protržení hráze Mlýnice nad Chrastavo, kde naše jednotka vyklízela dům v Chrastavě. V danou chvíli se strhlo davové šílenství a celá Chrastava od náměstí k nádraží začala utíkat a odjíždět do kopců. V danou chvíli se vám honí hlavou různé myšleny a to jak dlouho za informace je stará, kdy povodňová vlna dorazí. Dále pak myslíte na lidi kolem vás a na svěřenou techniku cca za 7mil. V koutku duše na rodinu, která na vás čeká doma. Nejhorší zážitky jsou s povodňovými turisty, kteří hned druhý den dopoledne po povodňové vlně začínají najíždět a z vozidel si fotí zkázu, která na místě je bez sebemenšího zamyšlení nad potřebami lidí, kterým voda mnohdy vzala vše a blokují techniku a likvidační práce. Jsem silné povahy, ale to Vám nervy pochodují. Naštěstí Chrastava a Raspenava odpoledne byla uzavřena policií a byl čas na práci.“

Převzato z Nymburského deníku z 26. srpna