Peter Kováč: Na zázraky samozřejmě věřím. Dějí se každý den

Vlakem (smích). Byl jsem kaplanem, nebo-li farním vikářem ve Strašnicích, pak jsem byl přeložen do Nymburka. Moc se mi tady líbí, objevuji, že je to pěkné město a poznávám denně  mnoho otevřených a přátelských spoluobčanů.

Jak jste se stal kaplanem? Kdy nastal ten bod, kdy jste se k tomu rozhodl?

U každého je to jinak.

A u vás to bylo jak?

U mě to bylo pozvolné. Asi až někdy po maturitě. Ale vím, že jsou bratři, kteří se k tomu hlásí odmalička a touží po tom stát se knězem odmalička. Někdo odpoví až po létech. Není to záležitost, která by záležela od člověka-mluvíme o povolání. Tedy člověk k tomu musí být Bohem zavolán a vlastně odpovídá na Boží pozvání. Bůh tuto službu člověku nabídne a člověk buďto odpoví, že přijímá nebo odmítne.

Co na to říkala vaše rodina?

Jsem z katolické rodiny a z města, kde byla každý rok dvě až tři svěcení. Samozřejmě, že je to vždycky pro rodiče velké překvapení, protože běžně se s tím nepotkáte. Nenapadne každého, že by mohl být knězem, možná tak jednoho ze sta.

Líbí se vám takový život?

No určitě. Jinak bych tu nebyl…

Nechybí vám třeba rodinný život, jako manželka, děti…

Máme jako diecézní kněží slib celibátu. Je to dobrovolné. Hlavně kvůli tomu, aby se kněz mohl plně věnovat lidem, ne kvůli tomu, aby si dokazoval nějakou askezi, ale aby byl k dispozici. Třeba lidé, kteří se cele věnují vědě nebo umění, také nejednou rodinu odsouvají na další místo a nemají vždy tolik času na manželku, rodinu.

Chodíte třeba do kina, do divadla?

Já mám jak technické, tak humanitní vzdělání. Myslím, že se odlišuji spíše v pohledu na tyto skutečnosti a na jejich místo a význam v životě. Nemám nic proti kinu ani divadlu, rád je navštívím, nejradši však s přáteli.

Nevšimla jsem si, že byste tu měl televizi…

Tu nemám. Naposledy jsem k ní měl trvalý přístup u rodičů před 12 lety, už jsem si odvykl, ale spíš čistě z praktických důvodů. Nemám na to čas. Spíš poslouchám rádio. Ale počítač mám a používám internet.

Co si myslíte o tom, že by se přísná pravidla, jako je třeba právě slib celibátu, změnila?

V našem římském obřadu je to záležitost více než 1500 let staré tradice. Mnozí o tom mluví, ale myslím, že k radikální proměně této osvědčené církevní praxe se asi příliš brzy nepřistoupí. Spíše by pomohl upřímnější a pravdivější život každého člověka.

Jste v Nymburce zhruba půlrok, neplánujete třeba otevření chrámu sv. Jiljí i jindy než jen při mších?

To bych byl rád, ale kostel by musel někdo hlídat. Prohodil jsem o tom pár slov s kulturním střediskem. Určitě by se s tím dalo něco dělat, ale my jako farnost nemáme kapacity na to, abychom kostel hlídali. Některé dny nechávám otevřeno, aby mohli lidé třeba nahlédnout.

Máme tu Vánoce a za nedlouho Štědrý den. Proč se vlastně Vánoce slaví?

Vánoce jsou oslavou Kristova narození a připomínáme si, že Bůh se stal člověkem a přišel mezi nás. Stal se nám blízkým a není daleko na Nebesích, jak to mnozí někdy cítí…, ale chce s námi prožívat radosti i bolesti života každého člověka a pomoct nám k vydařenému lidskému příběhu. Snad proto tomu dnu říkáme Štědrý den, protože nám Bůh dává ten nejštědřejší dar – Sebe samého. Myslím, že za vše mluví chvalozpěv, který slyšeli pastýři oné noci, kdy se narodil Ježíš v Betlémě: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, Búh v nich má zalíbení.“(Lk 2, 15)

Co říkáte na to, že dnes jsou Vánoce stresovým obdobím a honbou za dárky?

To je mi hrozně líto. Nerad bych použil to klišé, že jsou to svátky konzumu. Upřímně se s lítostí dívám na to, co ti lidé vlastně slaví. Když už neslaví radost z narození Ježíše, čím se jim staly Vánoce?

Jak je to s vánočními zvyky?

Zdobení stromečku pochází spíše z protestantského prostředí z 16. – 17. století, adventní věnce se používají 100 – 150 let. Snad nejdelší tradice jsou Betlémy, které pochází z 12. či 13. století. Jinak to, co je původní, je liturgie a vůbec oslava narození Krista.

A co vy? Zdobíte stromeček a kupujete dárky?

To určitě, ale přiznám se, ještě jsem nic nekupoval. Nějak jsem se k tomu nedostal. Je mi spíš bližší ta španělská tradice, kdy se dárky dávají na Tři krále. Tam to má větší význam.

Jak tedy budete vy trávit Štědrý den?

Kněz ho slaví trochu jinak (smích). Hodně se zpovídá, jsou bohoslužby. Chodím vypomáhat do jiných farností. Tím teď  strávím celou sobotu a neděli. Na Štědrý den budu dolaďovat věci, musím si dopřipravit kázání. Pak mám bohoslužby do noci a ráno pak další. Tím, že jsem tu na Vánoce poprvé, budu spíš sám, ale moc se těším na návštěvy.

Víte, on se Štědrý večer jinde tolik neslaví, je to záležitost střední Evropy, v jiných křesťanských krajích je hlavní oslava až na Boží hod. Začíná se půlnoční. Podle biblické tradice totiž den začíná večerem, tedy víc než symbolický pohyb ze tmy ke světlu..., kterým je pro nás příchod Ježíše Krista.

Stává se, že kolem Vánoc vyhledávají lidé více duchovní oporu a chodí více do kostela, než jindy?

To se stává. Souvisí to s tradiční atmosférou Vánoc. Ale duchovní rozměr- oporu nejeden člověk hledá v každé významné chvíli života…a já věřím, že celý lidsky život je významný. A pak jsou lidé, kteří tuto významnost vnímají pouze několikrát v roce...

Jak se náboženství a víra v Boha slučuje s vědou a stále novými objevy a pokroky?

Jak bych to jen řekl… To je jako byste se zeptala, jak jde dohromady rozum s citem. Vezměte si knihu básní, kde básník píše o přírodě, rostlinách. Píše tam nepravdy? Nepíše. Pak si vezměte učebnici biologie o rostlinách. Píšou tam nepravdy? Nepíšou. Je to jiný pohled na věc, z jiného úhlu. Obě dvě ty věci jsou pravdivé a něco o těch rostlinách říkají. Teologie je také věda. A každá věda má svůj předmět a způsob zkoumání.
Myslím, že život je mnohem rozmanitější a barevnější.... Proč si třeba doma zapálíte svíčku, nebo pověsíte obraz, koupíte květinu? Je nějak vědecky dokázané, že je to nutné?

Jak se díváte na magii, astrologii, duchy a podobné věci?

To by bylo asi na dlouho. Jak to říci srozumitelně… Máte nůž a s tím nožem můžete řezat chleba a nebo někoho zapíchnout. Stejně tak jsou v našem životě věci, které můžeme užívat správným způsobem a nebo je zneužívat.

Spousta věcí, které jste vyjmenovala, jsou reálné a lidé od nich něco očekávají. Otázkou je, zda je to k něčemu dobré. Musím říct, ruce pryč od těchto věcí. Myslím, že nepřináší do života člověka nic dobrého. Věřím v Boha a věřím, že jsou tu zlí duchové a Zlo, které má konkrétní podobu. Ty věci tu jsou a já bych si s nimi nezahrával.

Existuje podle vás osud?

Jestli jsme svobodní, a v dnešním světě se mluví hodně o svobodě, potom žádný osud nemůže být. Protože osud je nesvoboda, tedy že je něco nalinkovaného.

Věříte na zázraky?

No samozřejmě. Ty se dějí každý den.

Zažil jste nějaký?

Spoustu. Víte on už je zázrak, když člověk ráno vstane zdravý. My věřící věříme, že Bůh je někdo, kdo nám přeje dobro, někdo, kdo není proti nám. Je spousta věcí, které se nebojím každý den označovat za zázrak. Jsem přesvědčen, že věřící člověk je někdo, kdo se ty zázraky učí stále lépe vidět. Protože nic není samozřejmé.