Pozvánka na procházku Nymburkem. Do města, kde se zastavuje čas...

Dívala jsem se na městečko a zjistila, že do něj se lze dostat jen přes vodu, že je to vlastně ostrovní město… Přes řeku se tyčil chrám a ve výši mé tváře byl zlatý ciferník hodin, a kolem chrámu v soustředných kruzích se táhly ulice a uličky a domy a stavení, z každého okna jak peřiny byly vyplazené petúnie a karafiáty a červené pelargónie, celé městečko bylo vroubené kraječkou hradeb a shora vypadalo jako seříznutý chalcedon.

Těmito slovy vzdal Nymburku hold spisovatel Bohumil Hrabal ve své povídce Postřižiny. Autor zde prožil pravděpodobně nejšťastnější období svého života a vždy se snažil se ústy svého literárního hrdiny ze svého vztahu k Nymburku vypovědět. Sám o něm vždy hovořil jako o "Městečku, kde se zastavil můj čas".
Vzletná, obdivná slova vložil autor v Postřižinách do úst hlavní hrdince Maryšce (představovala ve skutečnosti Hrabalovu maminku), která je vyřkla, když s nahluchlým strýcem Pepinem vylezli na šedesátimetrový pivovarský komín. Dnes je podobný pohled na Nymburk návštěvníkovi upřen. Komín je o hodně nižší než v dobách, kdy zde Hrabal vyrůstal. Dokonce i pro slavný filmový záběr si režisér Jiří Menzel musel vypůjčit komín až v dalešickém pivovaru na Vysočině. Kdyby však původní komín stál a byl by přístupný veřejnosti, musel by každý konstatovat, že Nymburk se od dob Hrabalova dětství příliš nezměnil. Pravda, tu a tam autorovu poetiku kazí moderní zástavba a velmi nešetrné zásahy komunistických projektantů, nicméně i tak lze bez nadsázky o Nymburce říct, že zde stojí za to "zastavit svůj čas".

Královské město

Přestože v Hrabalových prózách se jeví město jako idylické české maloměsto, jeho historie je do značné míry pohnutá a idylické časy zde nikdy netrvaly příliš dlouho. Doby blahobytu vždy vystřídaly pohromy, které nejednou zanechaly Nymburk v naprostém rozvratu a na prahu totálního zániku. Město založil v druhé polovině 13. století král Přemysl Otakar II. Místo, kterému dominoval raně gotický hrad, si český král nevybral náhodou. Nedaleko soutoku Labe s Mrlinou se totiž nacházel významný brod na starobylé kupecké cestě. V minulosti zde stávala pravěká osada, z doby kolem roku 3600 př. n. l. Původní hrad, v němž bylo sídlo nymburské rychty, byl značně poškozen za třicetileté války a teprve na počátku dvacátého století byla na jeho ruinách vystavěna budova soudu s barokizujícím průčelím.

Od hradu do města

Na místě, kde stával královský hrad, není špatné začít prohlídku města. Budova soudu totiž zasahuje do Kostelního náměstí, kde se tyčí nymburská dominanta - kostel svatého Jiljí. Tady totiž celá historie novodobého Nymburka začala. Právě sem zakreslil královský architekt počátek nového města a zde byl roku 1280 položen také základní kámen na stavbu nymburského kostela. Původně byl zasvěcen svatému Mikulášovi, po třicetileté válce změnil svého patrona.
V srpnu 1634 město obléhali Sasové a Švédové a poté, co jej dobyli, vnikli do kostela a povraždili zde všechny nymburské občany, kteří se v chrámu ukrývali. Po odchodu vojska zůstalo ve městě 22 obyvatel a pouze 11 domů (před začátkem třicetileté války udávají dobové archívy záznamy o 3000 osobách a 280 domech). Na památku obětí byl navždy uzavřen severní portál kostela. Právě tudy prý Sasové do chrámu vnikli. Trojlodní kostel byl několikrát přestavován a původně měl dvě věže. V polovině devatenáctého století byla jedna z věží zbourána a druhá, šedesátimetrová kostelní věž dostala svou dnešní jehlanovitou podobu. Právě uvnitř chrámu si malý hrdina jiné Hrabalovy povídky, Mořská panna, "vypůjčil" z kostelní kasičky peníze, aby mu pan Lojza z nedaleké hospody Pod mostem vytetoval na prsa malou plachetnici. Na tomto místě je třeba dodat, že ne vždy je na místě napodobovat Hrabalovy literární hrdiny.

Služba králi

Vyjdete-li z chrámu a vydáte se podél soudní budovy k řece, můžete se od nezbedných Hrabalových postav v duchu přenést do doby, kdy Nymburk prokázal Českému království neocenitelnou službu. K budově staré rybárny na břehu Labe (dnešní podoba pochází z počátku 20. století) totiž 28. května 1310 připlul prám, na jehož palubě byla dcera zesnulého krále Václava II. Eliška Přemyslovna. Za pomoci kompliců utíkala z Pražského hradu před svým švagrem Jindřichem Korutanským, který jí usiloval o život. Věrný Nymburk nabídl Elišce útočiště v domě U černého orla do doby, než čeští stavové dokončili jednání o jejím sňatku s Janem Lucemburským. Budoucí královna a matka Karla IV. ze staré rybárny utíkala právě ulicí Na Fortně kolem chrámu. Za věrné služby království byl Nymburk za vlády Jana Lucemburského a jeho syna obdařen rozsáhlými privilegii. Mezi nimi bylo obnoveno právo mílové, které umožnilo monopolní výrobu a prodej piva - výdělky z těchto činností významně po staletí plnily městské pokladny.

Městské opevnění

Vraťme se ale zpět ke staré rybárně. Právě za touto nepatrnou stavbou se vypínají věže nymburských hradeb. Ty zde začaly vznikat již za vlády Přemysla Otakara II. Právě systém městského opevnění učinilo z Nymburka významné strategické místo na Labi a na přístupové cestě do Prahy. Protože v okolí osady byl nedostatek stavebního kamene, většina zdejších budov včetně hradebních zdí a věží byla postavena z režného cihlového zdiva a pískovce. Do dnešních dnů se z původních 1600 metrů dlouhé obranné zdi dochovala osmina. Přesně dvě stě metrů hradeb, které byly na počátku dvacátého století zrekonstruovány do dnešní podoby. Z původních 45 hranolovitých věží zůstalo stát pouze šest. Systém hradeb doplňovaly čtyři městské brány a malá gotická branka - fortna. Tři brány podlehly stavebnímu rozmachu města v devatenáctém století, čtvrtá - Mostecká - odolala až do šedesátých let minulého století. Historicky nejznámější se stala ale brána Bobnická, právě zde totiž nymburští občané ubili k smrti v roce 1426 Hynka Bočka z Kunštátu a Poděbrad. Blízký druh Jana Žižky z Trocnova a strýc budoucího krále Jiřího z Poděbrad si zdejší obyvatele, nahněval po bitvě u Ústí, kdy opustil řady příznivců husitského hnutí. Nymburk - jedna z nejdůležitějších bašt táboritů ve středních Čechách - si s ním zradu vyřídil po svém. Vrátíme-li se ke zbytku opevnění, nalezneme přímo za poslední věží malý potůček, který obepíná jako prstenec celé historické jádro města. Dva umělé vodní příkopy - Malé a Velké Valy - vznikly jako součást důmyslného obranného systému města.

Odváté Hrabalovy časy

Vydáte-li se po obvodu vodních příkopů, pravděpodobně vás bude hypnotizovat bílá válcová stavba městské vodárny, kterou v secesním slohu vystavěli v roce 1904. Historické uličky (Jízdecká a Hradební) z 18. století, které si postavilo zdejší méně majetné mešťanstvo na ruinách městského opevnění, vás dovedou až k bývalé synagoze. Synagogu v novomaurském slohu vystavěli židé na počátku devadesátých let devatenáctého století. Dnes je zde (v druhé muzejní budově ve městě) umístěn lunetový obraz Alfonse Muchy "Poddaní Nymburka L.P. 1421 Bohu a pražanům".
Od synagogy se nabízí unikátní pohled na moderní budovu Hálkova divadla z třicátých let minulého století. Unikátnost pohledu spočívá v tom, že do stavby je napevno zakomponována kaple svatého Jana Nepomuckého. Ta byla původně součástí dominikánského kláštera, který založil Přemysl Otakar II. v druhé polovině 13. století, několikrát byla přestavěna, až nakonec vytvořila s divadlem jednolitý (ovšem nesourodý) celek.
Našemu náměstí nejvíc sluší ten čas, kdy se stmívá. Ten čas, kdy jsou osvětlené výklady všech krámů a obchodů, kdy se začnou stahovat rolety, kdy lidé pracující v obchodech tak nějak zkrásní tím, že před sebou mají volný večer a kus noci.
Kde jsou ty Hrabalovy doby. Nenávratně je odnesl duch socialistického plánovaní a stavebnictví. Náměstí, po kterém se Maryška proháněla na svém bicyklu s rozevlátými vlasy a kterému dominovaly domy s podloubím, dnes v Nymburku nehledejte. Zachovalo se jen několik z nich: Budova radnice z dvacátých let šestnáctého století s podloubím s křížovou klenbou, Hlavův dům z druhé poloviny šestnáctého století, který byl klasicistně upraven na konci 19. století, či třeba budova Lékárny. Původně renesanční dům z druhé poloviny 17. století, který patřil bohatému rodu Morzinů, se vyznačuje malovaným dřevěným renesančním stropem. V budově byl v letech 1779 a 1786 ubytován císař Josef II. při svých inspekčních cestách. Náměstí uprostřed pak dominuje morový sloup z první poloviny osmnáctého století.

Pohled od Labe

Ještě než definitivně opustíte centrum královského města, zastavte se u jedné zajímavé stavby. Zajímavý je už její název - Turecká věž. Stojí zde již od roku 1597 a historicky až do roku 1914 sloužila jako městská vodárna, která přiváděla vodu do pěti nymburských kašen. Jak renesanční mnohoúhelníková věž ke svému jménu přišla, je dodnes záhadou. Do města sice dorazilo několik tureckých poselstev, ale většinou až v době, kdy věž už byla postavena. Od věže se kolem starého mlýna vydejte na most přes Labe. Železobetonová stavba se třemi oblouky nahradila v roce 1912 původní dřevěný most přes řeku Labe. Z mostu (bezpečnější však z lávky pro pěší) je pěkný pohled na historické centrum města.
Zakončit putování po Nymburce jinak než douškem postřižinského piva by bylo hřích. Není čeho se obávat, pivo má říz a nabízejí ho téměř ve všem nymburských hospodách. A Francinovo reklamní heslo musí k jeho ochutnání přesvědčit i zarytého odpůrce rezavého moku: Naše dobré pivo, nápoj pro každého.

text Klára Vocelová, foto Jan Pergler (Hospodářské noviny)

upravil PhDr. Pavel Fojtík