Před 60 lety Polaban sestoupil z I.ligy

Kdy to všechno začalo? Mezníkem v historii nymburského fotbalu je rok 1935. Tehdy hráči Polabanu vítězí I. A. třídu Severočeské župy a postupují do divize českého venkova (dnešní terminologií do II. ligy). V první sezóně Nymburští obsadili 5. místo mezi 12 účastníky. Druhá sezóna byla o poznání horší. Před sestupem zachránila Polaban remíza v posledním kole. V poslední sezóně samostatného prvorepublikového Československa obsadili Nymburští footballisté sedmé místo z deseti klubů (tzv. Východočeská divize). Po této sezóně odešel legendární nymburský brankář Vojtěch Věchet do AC Sparty Praha.

Politické události zbrzdily rychlý vzestup Nymburského fotbalu. Přesto nymburské mužstvo každým rokem sílilo, zlepšovalo se a postup byl vždy otázkou jednoho dvou klíčových zápasů. Bohužel velmi dobře rozehraná sezóna 1938/39 byla poznamenána okupací německých vojsk 15. března 1939. Polaban skončil druhý, když mu scházel pouhý bod na vedoucí AFK Pardubice. Ani další sezóna ještě Nymburk nekatapultovala vzhůru.V té Polaban skončil pátý se čtyřbodovou ztrátou na vítěze.

A pak to konečně přišlo! Šestá sezóna ve II. lize se stává tou rozhodující, píše se fotbalový rok 1940/41. Nymburk se stává vítězem dvanáctičlenné Divize českého venkova – východ (jen na okraj tehdy poprvé a naposled se zde utkával i s druhým nymburským klubem AFK Nymburk). Vítěze, jak bývalo tehdy zvykem, čekala baráž o postup s dalšími divizními mistry. Do baráže nešel Nymburk jako favorit a i proto možná všechny soupeře překvapil a nečekaně uspěl.

Tehdy už Nymburk hrál na svém nově zrekonstruovaném stadiónu, který se nesl jméno dlouholetého předsedy klubu MUDr. Antonína Brzoráda. Kapacita stadiónu byla 12 tis, ale podle pamětníků se tam mnohokrát vměstnalo mnohem víc fanoušku i údajných 16 tisíc.

První sezóna byla ze strany Nymburských fotbalistů poznamenána přílišným respektem ze soupeřů i jistou nezkušeností z prvoligových bojů. Navíc vedení klubu vsadilo na příliš úzký kádr, preferovalo zejména hráče, kteří ligu vybojovali. Polaban se ani nestihl mezi elitou rozkoukat a už následoval sestup z posledního místa. Ve 22 zápasech Nymburk třikrát vyhrál, sedmkrát remizoval a 12 prohrál. Největší porážky utrpěl s vítězem ligy pražskou Slávií doma 2:7 a venku 1:7. Jinak rekordní porážka přišla z SK Baťa Zlín 1:8. Nejlepším střelcem se stal L. Kračmar s 11 góly.

Ligová zkušenost však výkonnosti mužstva prospěla. Ze 22 zápasů divizní soutěže jich 20 vyhrál a jen jednou remízoval a jednou prohrál. Následoval okamžitý návrat. A sezóna 1943/44 se stala skutečně nesmrtelnou. Nymburk skutečně válel. Do Nymburské branky se po pěti letech ve Spartě vrátil Věchet a v útoku excelovali Kvapil s 15 a Pajkrt se 14 góly. Slavný se stal zejména domácí zápas se Spartou, který před očima 16 tis. diváků skončil 2:2. Nymburk tehdy třeba vyhrál na Kladně 8:0 a a doma s AFK Bohemia 6:2. Na druhou stranu rekordně prohrál doma se Slávií 0:9 či 1:7 se Zlínem. Vůbec tehdy padalo spousta gólů. Nymburk stihl ve 26 zápasech dát 55 gólů, ale ještě více jich dostal – 72. Tehdejší vítěz ligy Sparta ovšem dala 112 gólů a druhá Slavie dokonce 131, jen sám fenomenální Pepi Bican dal v této sezóně 57 gólů! Nakonec tedy Nymburk skončil mezi 14 týmy na pěkném 9. místě s 20 body. Následující ligový ročník se pro blížící konec války vůbec nezačal.

Po válce už následovala pouze jedna prvoligová sezóna 1945/46, tj. třetí celkově. Nymburku se vůbec nedařilo a byl nakonec mezi čtyřmi sestupujícími. Doma sice vyhrál 8:3 nad Slezskou Ostravou či v Baťovanech dokonce 8:0, spíše však převládaly porážky jako doma 2:9 s Bohemians či 3:9 se Zlínem. Zisk 12 bodů prostě na udržení příslušnosti mezi elitou nestačilo. Nejlepším střelcem mužstva se stal J. Pajkrt s 19 góly, což ho vyneslo na pátou příčku mezi střelci.

Následující sezóna 1946/47 se opět mohla nést v duchu rychlého návratu mezi československou špičku. Odchod Pajkrta do Slavie a brankáře Matyse do Košic mužstvo částečně oslabil, přesto s přehledem opět vyhrálo divizi českého venkova. A opět tady byla baráž. V osudovém druhém zápase s Českými Budějovicemi chyběl jen pověstný krůček k postupu. Venku Nymburští prohráli 1:4, doma brzy vedli 2:0 a jen jediný gól chyběl k postupu. Ten však nepřišel, nebo vlastně přišel, jenže rozhodčí neuznal třetí Valouškovu branku.

V dalších sezónách už se nová příležitost k postupu nenaskytla.

Nymburk sice ještě několik sezón hrál druhou nejvyšší soutěž, ale k postupu už bylo daleko. V roce 1953 už Nymburk nalézáme pouze ve III. nejvyšší soutěži. V letech 1956 (systém jaro-podzim od 1948) i v následující sezóně 1957/58 (návrat k systému podzim - jaro) se Nymburk nakrátko prodral do II. ligy, ale pak už následoval jen pozvolný pád.

Navíc celá společnost po roce 1948 procházela takovými drastickými zlomy, že se nemůžeme divit, že i sport dostal novu politicko-výchovnou tvář. Jen pro dokumentaci složité doby i v oblasti fotbalu stačí uvést, že v roce 1949 dostala nejvyšší fotbalová soutěž název celostátní mistrovství I, v roce 1951 mistrovství republiky a v roce 1953 přebor republiky, I. ligou se stává až v roce 1956. I název klubu prošel několika změnami. Z Polabanu se stala dne 5.12.1948 Lokomotiva Nymburk. O tři roky později dokonce ČSD Nymburk, aby v roce 1953 se vrátila k názvu Lokomotiva s přídomkem DSO (Dobrovolná sportovní organizace). Lokomotiva samozřejmě znamenala vazbu na železniční průmysl, jako třeba Baník vazbu na hornictví či Rudá Hvězda na bezpečnost.

Autor: Pavel Fojtík