Tomáš Czernin má šanci stát se prvním senátorem z Nymburska

S blížícími se senátním volbami nastává ta správná chvíle představit kandidáta z Nymburska. Z politických stran zastoupených v poslanecké sněmovně do volebního klání vysílá Nymbursko pouze jediného kandidáta z TOP 09, a sice Tomáše Czernina. Tím více je nutné jej podpořit!

Proč se pouštíte do politiky?

Politika mě vždycky zajímala. Je to součást našeho života, ať se nám to líbí nebo ne. Vnímám ji jako neutrální, lze ji ale dělat dobře nebo špatně, poctivě nebo nikoli, odpovědně nebo neodpovědně.

Vše, co dělám, se snažím dělat pořádně, solidně a odpovědně. A protože mne politika zajímá a nerad jen stojím stranou a komentuji, rozhodl jsem se zapojit se aktivně. Rozhodnutí bylo o to snazší, že mne ke kandidatuře vyzvala strana, která má již ve svém názvu „tradice a odpovědnost“, což jsou dvě charakteristiky konzervativizmu. A ten je mi blízký.

Jaký je podle vás úkol politiky a politiků?

Správa věcí veřejných, to jistě. Ale to je příliš obecné. Myslím si, že úkol politiky, respektive politiků, spočívá v tom, aby dávali státnímu aparátu jasné instrukce, co občané, kteří je zvolili, chtějí, a co nikoli. Státní aparát má být nepolitický, výkonný útvar, který plní zadání svých zaměstnavatelů, totiž občanů. Z praktických důvodů se tak děje pomocí zastupitelské demokracie.

Politik musí být čitelný, aby jeho voliči věděli, zda bude skutečně plnit jejich přání. Musí mít jasnou představu, jaký má stát být. A tomu pak musí podřizovat své jednotlivé kroky. Má představa je velice konzervativní. Stát má být vlídným partnerem, garantem řádu, který podá pomocnou ruku, když je potřeba.

Členy senátu jsou jednotlivci, i když mají mnohdy podporu politických stran. Ale zvítězili ve volbách především sami za sebe. Dle mého názoru, je jejich autonomie v rozhodování větší, než jakou mají jejich kolegové ve Sněmovně. A také, a to především, zastupují jednotlivé, relativně malé obvody. Mají proto možnost lépe nazírat rozsahem menší komunální problémy, které pak mohou snadno přenést na zákonodárnou úroveň. Senátor by měl reagovat na požadavky občanů ze svého obvodu tak, aby získaly všeobecnou politickou platnost. Je to docela konkrétní práce, a to se mi líbí.

Čeho chcete dosáhnout?

Byl bych rád, kdyby měli občané více možností podporovat svými daněmi neziskové organizace či konkrétní projekty. Vidím v tom dobrou cestu, jak podpořit pocit občana, že je platným členem společnosti. Jak podpořit například mezigenerační sounáležitost.

Dále mi leží na srdci naše krajina a náš venkov. Ten se vylidňuje, lidé zde ztrácejí uplatnění a odcházejí za prací do měst. Je potřeba více podporovat regionální produkci.

Často narážím na konflikt mezi zájmy ochrany přírody a těmi, kdo s naší kulturní krajinou hospodaří, tedy zemědělci, lesníky, rybáři, myslivci, včelaři, zahrádkáři atd. V této oblasti mám určité zkušenosti, které bych rád nabídl k lepšímu porozumění mezi těmito skupinami, které v zásadě „plují na stejné lodi“.  

Hlavní myšlenkou mé politické práce je, že stát má být vlídným, leč přísným garantem řádu, který občana co nejméně omezuje, ale hlavně podá pomocnou ruku, když je potřeba.

Jaký máte vztah ke svému volebnímu obvodu?

Jednak osobní a jednak historický. Moje rodina tady žije, s malou přestávkou, kdy byla nacisty a posléze komunisty vyhnána, už sedm generací. Ještě dříve zde moji předkové budovali Kost a Humprecht. Takže když projíždím naším krajem, vidím často zdvižený prst mých pradědů, jako by se ptali – cos udělal pro náš kraj ty?

A vztah osobní? To se těžko vysvětluje. To máte jako ve fungující rodině. Je to vědomí, že sem patřím, že to tady mám rád, že jsem za to zodpovědný. V lese vím, že stromy, které kácíme, byly zasazeny za mého dědečka, spíš ještě dříve a ze stromů, které sázíme dnes, bude mít užitek nejdříve můj vnuk, který se ještě nenarodil. Mám v našem volebním obvodu své kořeny. Přeneseně i konkrétně.

Jaký  máte vztah k našemu kraji?

Jak jsem již zmínil, moje rodina v našem kraji za komunistického režimu nemohla žít. Mládí jsem tedy strávil v západních Čechách. Bylo to dosti daleko a přijížděli jsme sem tedy jen navštěvovat hroby našich předků na Dušičky a v roce 1984 jsme tu uložili ostatky mého dědečka, který posledních dvacet let strávil v cizině a velice těžce nesl, že musel opustit svůj kraj. Právě díky dědečkovi jsem si už tehdy uvědomil, že také patřím do tohoto kraje a že se sem jistě vrátím. Považuji za ohromnou satisfakci, že na má slova došlo. Tehdejší režim pominul a my jsme sem mohli přijít zpátky.

Žiju tady moc rád a mám rád zdejší lidi. Domnívám se, že majetek, který byl mému otci navrácen, je opět v takovém stavu, že já se mohu věnovat i něčemu jinému. Mám velikou chuť a odhodlání tento kraj reprezentovat v Senátu, pomáhat tomuto kraji a celé naší krásné vlasti.  

Konkrétně k Nymburku?

Nymburk je naše okresní město, dříve jsem tady trávil hodně času na úřadech. Při novém územněsprávním členění připadly Dymokury k Poděbradům, tedy do jiného senátního okrsku. Nymburk i Poděbrady mají trochu smůlu. Obě tato města leží na okraji senátních okrsků, jistě ale nejsou méně významná než Jičín či Kolín.

Jak znáte nymburské kandidáty?

Většinu lidí znám velmi dobře, mnohé už opravdu dlouho. Jsou to poctiví a pracovití lidé, a pokud se stanu senátorem bude mu radostí s nimi spolupracovat.

Kterého světového politika, i z historie, si vážíte a proč?

Jistě nejvíce obdivuji Winstona Churchilla. Slabé dítě, nad kterým mnozí lámali hůl …..a stál v čele tehdy nejmocnější země v těch nejtěžších obdobích. Za všech okolností prosazoval svá i nepopulární řešení. Dále myslím, že trochu zapomínáme na Ronalda Reagana. Pro naši svobodu toho udělal víc, než si myslíme.

Kterého našeho politika obdivujete?

Asi Pavla Tigrida. Z mladší generace už málokdo ví, že byl aktivním politikem už před nástupem komunismu a svojí prací v exilu přispěl k udržení morálky a sebevědomí našich lidí doma i těch, kteří emigrovali. To samé vlastně platí pro Karla Kryla, ten tedy nebyl úplně politikem, ale moje generace mu jistě vděčí za to, že snad už ne-“ryjeme držkou zemi“.

Za rozhovor děkuje PhDr. Pavel Fojtík, celý rozhovor bude součástí časopisu TOPinka, který bude distribuován do všech nymburských schránek v příštím týdnu.