Tragicky zemřel Karel Říha, nymburský patriot a fotograf

Šedesátiletý majitel papírnictví Papyrus a stejnojmenné galerie minulý čtvrtek utonul u Píst, když se snažil zachránit psa. Odešel uprostřed rozdělané práce, právě dokončoval knihu fotografií Nymburka a v plánu měl spousta dalších nápadů...Nezapomeneme

Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva o smrti člověka, kterého zná snad každý Nymburák. Zemřel Karel Říha, majitel papírnictví a galerie Papyrus, fotograf, patriot a především hodný, laskavý a poctivý člověk.
O to smutnější jsou okolnosti jeho tragické smrti. Bohužel doplatil na jednu ze svých charakteristických vlastností: pomáhat druhým. Když byl ve čtvrtek na chalupě, venčil psa u jezu nedaleko elektrárny v Pístech. V tu dobu podle dostupných informací byla na jezu řeka dosti divoká, skoro vřela. „Pes skočil do řeky, ale pravděpodobně se začal topit. Muž se vrhnul do vody také, aby psa zachránil. Bohužel utonuli oba,“ řekla policejní mluvčí Petra Potočná. Na místo dorazila záchranka, která se ještě pokusila o resuscitaci, ovšem marně. „Lékař byl nucen konstatovat smrt v důsledku utonutí,“ doplnila Potočná. Zpráva okamžitě obletěla Nymburk.
Zdrceni jsou i příbuzní. „Vůbec nevím, co bude dál s domem i papírnictvím. Jsem ještě na horách. Jaký brácha byl? Určitě hodný a upřímný člověk,“ řekl bratr Karla, známý výtvarník a sochař Petr Říha. Smutní jsou z toho i jeho známí. Třeba z restaurace Na Tarase, kam pravidelně chodil na obědy. „To byl člověk, který v podstatě neměl chybu. Je to fakt hrozný,“ říká někdejší provozovatel restaurace Jiří Jaša. Vzhledem k okolnostem má zvláštní vzpomínku i další známý Ondřej Urbanec. „Před nedávnem si koupil nový foťák a první, co mi ukazoval, byla fotka toho nešťastného psa,“ říká Urbanec. Lékař Petr Pěnička ho charakterizuje jako prakticky všichni. „Byl to zkrátka moc hodný člověk.Takhle to dopadnout rozhodně nemělo,“ nevěří stále smutné události Pěnička. Vzpomínky na něj má také jeho další přítel, vedoucí odboru kultury nymburské radnice Jiří Černý. „Karel Říha miloval svoje město, fotil ho, vydával pohlednice, byl to zkrátka pravý a zapálený patriot, stejně jako jeho otec. Já ho navždycky budu mít v paměti jako slušného a laskavého člověka a pravého Nymburáka,“ řekl Černý. Obchod na Palackého třídě zůstal včera zavřený, pouze ve výloze se objevilo parte. Rozloučení s Karlem Říhou se bude konat v nymburské obřadní síni v úzkém rodinném kruhu.

KDO BYL KAREL ŘÍHA

KAREL ŘÍHA se narodil 28. září 1950 v Nymburce. Vystudoval Střední zeměměřičskou školu v Praze a jako geodet se živil do roku 1992. V tomtéž roce rodině Říhových vrátil stát v restituci dům na Palackého třídě. S bratrem Petrem začal podnikat v papírníctví a galerii Papyrus. Má dva dospělé syny. Rád zahradničí a vydal knihu dochovaného díla nymburského malíře Hanuše Bohmana. Chystal k vydání knihu fotografií z Nymburka.

Z rozhovoru pro Nymburský deník 2.6. 2007

Co vám udělá největší radost?

Spokojenost lidí. Když dají třeba najevo, že k nám rádi chodí, to je pro mě největší odměna. Vrací se k nám i výtvarníci do sklepní galerie.

Z čeho jste smutný?

Smutný jsem, když je malý obrat. Jsou hubené měsíce jako červen a červenec. Obecně jsem smutný z toho, že lidi ztrácí paměť.

Kam byste jel na dovolenou?

Někam k moři. Nedávno jsem byl na ostrově Ischia v Neapolském zálivu, to je fotogenický ostrov. Moc se mi tam líbilo.

Koho byste si s sebou vzal a proč?

Samozřejmě ženu, je to můj nejlepší kamarád.

Jaké tři věci byste si vzal na pustý ostrov?

Svou ženu, kápézetku - chytří znají - a bednu plzeňského.

Jaká kniha patří mezi vaše oblíbené?

Už jsem dlouho nečetl. V mládí jsem ležel hlavně v dobrodružných knížkách. Hodně jsem četl Verneovky a Foglarovky.

Jaký film byste čtenářům doporučil?

Obsluhoval jsem anglického krále, nový film Jiřího Menzela.

Kdy jste byl naposledy v divadle?

Chodím na místní ochotníky a viděl jsem naposledy v loňském roce jejich adaptaci knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.

Oblíbené jídlo?

Knedlo vepřo zelo.

Oblíbený nápoj?

Plzeň.

Máte den volna. Co budete dělat?

Pojedu do Píst na zahrádku.

Na jakou charitativní činnost jste přispěl?

Přispívám v boji proti rakovině nebo pro nevidomé. Poslední dobou kupuji od bezdomovců jejich časopis Prostor.

Co bylo hlavním motivem, proč jste začal podnikat?

Vrátili nám v restituci dům, kde bylo papírnictví. Říkal jsem si, že už jsem se jako zeměměřič našlapal dost. Mám k oboru blízko. Chtěli jsme tam s bráchou papírnictví zachovat.

Kdyby vám někdo umožnil zahraniční stáž. Kam byste se nejraději jel učit a proč?

Nic mě nenapadá. S bráchou jsem byl ve Švédsku a v Itálii tesat sochy ze sněhu. Nyní nemám žádný plán.

 Převzato z Nymburského deníku ze 14. srpna, autor Miroslav Jílemnický