Více zeširoka, Jaroslav Kmenta nymburský zastupitel

V druhé části rozhovoru se novinář Mladé fronty Dnes zamýšlí nad povahou současné politiky. Řiká také svůj názor na velké koalice na radnicích v Nymburce i v Poděbradech. Na závěr se ohlíží za končící dvacetiletou érou Ladislava Kutíka v čele Nymburka.

Jak se  vyvíjel tvůj vztah s Miroslavem Janstou po té koláži na obálce Zpravodaje?

Mezi námi vzniklo takové zvlášní pouto. On se dostal do parlamentu, stal se z něho významný politik a dokonce figuroval za komunisty ve výboru pro vyšetřování 17. listopadu. Potom z komunistické strany vystoupil a pracoval snad v Demokratické straně práce. Potkali jsme se na jedné tiskové konferenci, pracoval jsem pro ČTK. „Vy jste Kmenta z Nymburka, že? oslovil mě jako první. Přitakal jsem a zeptal se ho, zda se se mnou bude bavit. Neměl s tím problém, tvrdil, že tehdy vládla jiná doba a že to jistým způsobem pro něj byla reklama, i když negativní. Dnes je šéfem České basketbalové federace.

Ty jsi se ale do politiky zaháčkoval ještě víc?

Nakonec ano, octl jsem se v komunálních volbách roku 1990 na kandidátce Občanského fóra do místního zastupitelstva. Dostal jsem se a pracoval v něm tři čtvrtě roku. Pak jsem odstoupil, protože jsem se chtěl novinařině věnovat naplno. Dostal jsem se v roce 1991 do agentury ČTK. Nemohl jsem dělat dvě věci najednou, vybral jsem si novinařinu. Nechal jsem tady rok života, na který hrozně rád vzpomínám. Psal jsem o aktuálním dění. Myslím si, že nebýt mě, lidé by tu nebyli tak dobře informovaní.  

Jakou vidíš hlavní změnu v té době pro Nymburk?

Lidi se přestali bát. Dneska si mladí vůbec neuvědomují, co to tehdy znamenalo nazývat věci pravými jmény. Dnes je snadné jít po ulici a zařvat: Topolánek mě štve. Dřív se za vlastní názor postavený proti režimu prostě zavíralo. Uvedu historku, která se mi stala a vlastně ve mě vybudila větší aktivitu proti totalitnímu režimu. Rozhodli jsme se s kámoškou, dnešní mou ženou, že půjdeme na brigádu do podniku STAST v Nymburce. Nechali jsme jim tam občanky s tím, že si pro ně máme odpoledne přijít. Koupili jsme si sváču a šli kolem sochy Klementa Gottwalda, která stála poblíž budovy Veřejné bezpečnosti. Neměli jsme na přesnídávku lžičku, tak jsme si nakláněli do úst ze skleničky. Stáli jsme na úrovni té sochy a možná pro někoho to mohlo z dálky vypadat, že si děláme srandu z Klementa Gottwalda. Zakláníme se a smějeme se. Jenže tu souvislost jsme vůbec nevnímali. Během dvou minut vyběhl z budovy příslušník a ptal se nás, co to děláme. Řikali jsme mu, že nic, vůbec jsme  netušili, čeho se můžeme podle nich dopouštět. Normálně nás zbalili a začali vyslýchat. Proč jsme to dělali, co jsme s tím sledovali. Teď jsme neměli občanky, tak dlouhé zjišťování, zda jsme opravdu Nymburáci. Jestli nejsme nastrčení protistátní živlové. Strašlivý zážitek.

A viditelná změna?

Nymburk se změnil jednoznačně k lepšímu. Baví mě na Nymburce, že se dávají prostředky do historie. Jakž takž se zachovávají hradby, kostel, kapličky. Neříkám, že všechno je OK, ale když se podívám do jiných měst, není to úplně pravidlem. Hradby se staly kulisou i pro natáčení televizních štábů, třeba pro seriál Cirkus Humberto. V tomto ohledu může Nymburk nabídnout dneska víc než lázeňské Poděbrady, které byly vždycky napřed. Dřív se tam jezdilo, protože tam je to přece hezčí, je tam kolonáda a tak. Nymburk už je dohnal.

Myslíš si, že je v naší zemi demokracie?

Do jisté doby jsem si to říkal, ale už si to tak nemyslím. Hodně se věnuju organizovanému zločinu napojenému na politiky. Když jsem se začal zabývat materiálem o Františku Mrázkovi, zjistil jsem, jak je politika zkorumpovaná až na úrovni italských filmů a mafiánů, mafiánských bossů. Když jsem otevřel spis Krakatice, kde je přímé napojení podsvětí na politiky, stal jsem se středem zájmu. Politici se cítili v ohrožení. Na to konto poslanci téměř jednomyslně rozhodli zakázat zveřejňování policejních odposlechů v médiích. V tu chvíli jsem si vzpomněl, jak jsem zvonil klíčkama v Nymburce, že se po devatenácti letech naše demokracie mírně posouvá někam, kde jsme ji nechtěli mít. Je to jeden fragment života, demokracie tu je, ale je sešněrovaná.

Někde si řekl, že bys nemohl dělat politika?

Nikdy bych už žádnou nabídku nepřijal. Mně baví politiku sledovat, kontrolovat, odhalovat, co se v ní děje dobrého, špatného. A předávat to společnosti.

Je politika špinavá?

Špinavá určitě je. Novináři do toho vidí ještě daleko víc než běžná veřejnost a někdy nelze zveřejnit něco, kde nemáte solidní důkazy. Politika je v dnešní době hrozná, člověk si nemůže vybrat a vlastně ji důvěřovat. Daleko lépe se mi chodí ke komunálním volbám, kde ty lidi znám osobně.

Co říkáš opozičním „smlouvám“ na radnicích v Nymburce a Poděbradech?

Není to fér. Myslím, že lidi těmto komunálním politikům ten hlas příště nedají, protože je vlastně oklamali. Měli by to jasně říct už před volbami, je to tak a tak, s těmihle do koalice nepůjdeme. A pokud to poruší, vlastně se zaprodali. To je špatné.

Ladislav Kutík je na radnici v Nymburce už skoro 20 let. Je to ještě ten člověk s listopadovou energií?

Starosta Láďa Kutík se hodně zasloužil o město, o politiku v dobrém slova smyslu a nebýt jeho, řada věcí by se nestala. Má obrovské přednosti. Jeho doba ale končí, vyprchává. Už to chce někoho nového, razantnějšího, který přijde s další novou vizí. Měl by si vychovat svého nástupce, který bude pokračovat. Není to výzva, aby odešel, to ne. Jen lépe odejít se ctí nyní, než pak.

Je v dnešní době možné, aby vznikla strana typu Občanského fóra?

Myslím, že už to možné není. Tak ve velkém se angažovat pro nějakou stranu. Lidi jsou dneska hodně zaměstnaní, mají své starosti, jak si vydělat na hypotéky, zajistit rodinu a podobně. Nedivím se tomu. Muselo by se stát něco typu návrat komunistů k moci, nebo kdyby politice vládli mafiáni. Vzpomeň si na dobu, kdy byla televizní krize, vznikla petice Děkujeme, odejděte. Ale už to nemělo celonárodní ohlas. Listopad 89 byl něco mimořádného a já děkuji osudu, že jsem se toho mohl zúčastnit.

Říká se, že musí vymřít generace, aby se nám tu žilo lépe. My si toho komunistu v sobě nosíme. Co si o tom myslíš?

Naše děti vlastně už budou neinfikovaní. Budou žít v podstatě jiný život a budou na to vzpomínat jako na dávnou historii. Jako já jsem si vybavil, jaké to tu muselo být například v 50. letech, nebo za války. Pro mě jsou tato období nedostižná, stejně jako pro ně socialismus.

Konec 2. části, převzato z Nymburského deníku 10. 11. 2009. Autor Lukáš Trejbal

brzy bude následovat ještě třetí část