Zasedání zastupitelstva se vleče jak žvýkačka na botě

Tak jsem se i já, běžný občan města Nymburka, rozhodla, že nebudu nadávat na práci velení mého bydliště a vyrazila jsem plna očekávání na zastupitelstvo. Mám pocit, že jsem tak udělala poprvé a naposledy. A jaké to tedy z mého pohledu bylo?

Zásadní body jsou na konci

Často na těchto stránkách zaznívá kritika, že občané na zastupitelstvo nechodí. Upřímně-ani se jim nedivím. Nebude to asi jen tím, že je tam pro ně málo místa, kdyby se přihrnuly davy, jistě se jednání přesune do většího sálu. Spíš to bude tím, že se zasedání vleče jak žvýkačka na botě. Beru to podle sebe: přišla jsem se dozvědět, co bude s kulturními zařízeními ve městě, což byl jeden z přidaných bodů. Samosebou, že bod dvacet, poslední v celém jednání. Slyšela jsem, že jednání zastupitelstva má zajímavá témata schovaná až na konci, aby byli zájemci o ně dostatečně znechuceni a unuděni, aby je nenapadlo se na cokoliv vyptávat, ale nechtěla jsem nic dát na babské klepy. Ale ona to pravda je, i když-abych nekřivdila- o zajímavé a hlavně veselé momenty nebyla nouze.

Se začátkem se do akademické čtvrthodinky představitelé města díkybohu vešli, ale předčítání usnesení rady města nebralo konce. Přitom mám pocit, že se jen četlo totéž, co je na úřední desce města, ale dejme tomu, že ne každý zastupitel má čas a chuť to pravidelně sledovat. A nebyly jsme s kolegyní jediné, kdo si toto čtení ,,užíval“ po svém: před námi koloval časopis, o lavici vpřed zaháněl dlouhou chvíli mobilní telefon a jeden z radních začal naprosto nefalšovaně podřimovat, ačkoliv hluk v sále sílil. Pozornost nejen naší zbystřil dotaz, zda může rada upřesnit parcely, o kterých byla řeč-četly se totiž jen jejich čísla. Bylo vidět, že radní sice něco projednali, snad i odsouhlasili, ale stejně jako my z davu netuší, kde by zmíněné parcely měly být. Trvalo dlouho než někdo opatrně poznamenal, že je to ,,asi“ na Vesláku. I když není se čemu divit, když ani neznají nového architekta města, o kterém byla řeč vzápětí, jak přiznal sám starosta.

Město zaplatí firmě VW Wachal 5,5 mil. Kč, i když je nespokojeno!

A pak se projednávaly jednotlivé body, sice na přeskáčku, takže jsem se v nich za chvíli přestala orientovat, u kterého čísla jednání že to jsme, ale nevadí, hlavně, že bylo veselo. Tak třeba jeden příklad za všechny: jedním z návrhů jak vyřešit komplikovanou spolupráci s firmou Váchal bylo i to, že by se dali poslat do pekla jako v pohádce S čerty nejsou žerty. Škoda jen, že se paní zastupitelka spletla: v pohádce nebyl Váchal, ale Máchal, takže se to na ty naše poměry použít nedá, ale alespoň pobavila nudící se publikum. A pochrupující radní se od té chvíle snažil udržet v bdělém stavu, zřejmě v očekávání další legrace.

Jenže ta se nekonala.

O důvodech proč se sloučují kulturní zařízení se občané opět nedozvěděli

Po sáhodlouhém jednání konečně přišel bod dvacet, na který čekalo krom mě daleko více lidí v sále. Je fajn, že dala rada prostor současným provozovatelům kulturních zařízení, aby k tomu řekli své, ale stejně jim to bylo k ničemu. Prostor dostali i někteří zastupitelé, kteří měli poměrně zásadní otázky, na které by bylo dobré odpovědět: Kde se vzala myšlenka na výběrové řízení na všechny tři organizace? Protože jsou provozovatelé kina a kulturního střediska penzisté, aha. A proč tedy výběrové řízení i na divadlo, když tam penzista není? Po chvíli mlčení: Je to usnesení rady a tečka. A honem honem o tom výběrovém řízení hlasovat, aby se to nedalo víc pitvat.

Jednání zastupitelstva bylo po třech hodinách skončeno. Na závěr dostali sice šanci na otázky občané, ale nejspíš byli-stejně jako já- natolik znechuceni, že si dotazy nechali pro sebe. Stejně by jim nikdo adekvátní odpověď nedal, když jí nedostanou ani samotní zastupitelé. Ale jeden přínos tohle jednání podle mě mělo: až nebudete vědět, komu dát svůj hlas u voleb, běžte se podívat na zastupitelstvo. Tam se totiž docela hezky ukazuje, kdo má zájem o sebe a kdo o město, kde žijeme.

Autor: - aš -